top of page

spisovatelka
 

Jak se dělá film


Cola, popcorn, zábava a kino. Krátká a výstižná slova napadající nás tehdy, když se řekne film. Co kdybychom je nahradili výrazy kamera, zvuk, klapka a akce? To mnozí z nás také už někdy slyšeli. Co to ale znamená, je nám cizí.

Foto: archiv Renaty Polmové

Film se nedělá, film se tvoří. Představme si to jako pečení dortu. Nejdříve si na něj musíme nakoupit příslušné potraviny, poté ho upečeme, jakmile vychladne jej nazdobíme, a nakonec nás čeká veliká a chutná odměna. Podobným způsobem vzniká i film. Výsledek stojí za to, i když ho doprovází stres, nervy a nepříjemnosti.



Preprodukce je termín pro přípravné práce před natáčením filmu. Autor přichází s námětem, příběhem díla. Většinou se autor stává scénáristou, kdy děj rozepíše včetně dialogů postav. Jakmile má napsaný scénář vyhledá producenta. Ten hraje důležitou roli, shání totiž finance na projekt. Pokud film získá 80% částky z rozpočtu, může se začít jednat. Produkční štáb zařizuje vybrané lokace a herce, shání rekvizity, dává dohromady natáčecí plán, obstarává catering a zázemí štábu. Důležitým bodem jsou herecké zkoušky, kdy režisér společně s herci probírá scénář a dolaďují podrobnosti. Kameraman se pak s rejžou domlouvá na záběrech a stylu natočení filmu. Nedílnou součástí jsou obhlídky lokací. Režisér, kameraman a zvukař prozkoumávají místo, kde se film bude natáčet.


Produkce je pojem pro samotné natáčení. Herci se připraví na akci, kterou mají zahrát. Kameraman si nastaví, jak je bude kamerou snímat. Zvukař si připraví mikrofon na zachycení zvuků. Režisér zvolá: „Kamera. Zvuk. Klapka. Akce!“ a tím zahájí natáčení určité scény filmu.


Postprodukce je označení pro dokončovací období. Natočený materiál dostává střihač a jednotlivé záběry musí sestříhat za sebou. Klapka zde slouží ke spojení zvlášť od sebe natočeného obrazu a zvuku. Díky klapnutí je může „slepit“ dohromady. Jakmile je hotový hrubý střih, podívá se na něj rejža a doplní své připomínky. Poté se dohrají ruchy a složí se hudba.



Dort upečeme zhruba za dvě hodiny. Tvorba filmu trvá až po dobu tří let.


Režisér zná nazpaměť celý děj i s dialogy. Střihačovi se zase mihotají záběry před očima neustále dokola. Na premiéru se těší každý člen štábu a mají tak možnost shlédnout poprvé celé hotové dílo. Nemohou uvěřit, že z chaosu, dohad a problémů vznikl fungující celek. I přesto objeví chyby a dodají: „Mohlo to bejt lepší.“ a na tom je tvorba filmu to nejoriginálnější.



 


Do mého filmu jsme museli najít „vlka“. Majitelka československých vlčáků Kateřina šla do projektu ochotně a s hrdinou Démonem odvedli neskutečný úkol. Práce se zvířaty je náročná a jsem ráda, že se naskytnula možnost si ji vyzkoušet.


Na place je důležité zachovat klid. Často totiž nastávají problémy a díky nim skluz. Režisér by měl celý proces filmu ustát, jelikož od jeho nálady se odvíjí výkon ostatních. Pokud selže, štáb s ním. Mě čekala stejná zodpovědnost, kterou jsem zvládla. Ne nadarmo o mně kameraman říká, že jsem malá a nebezpečná.


Foto: archiv Renaty Polmové

bottom of page