Pozvánka od Lady Croft se nedá odmítnou... Samozřejmě, že se nedá odmítnou, kdo by si vůbec dovolil nepřijmout pozvání od světoznámé archeoložky? V malé schránce leží dopis, oznámení o Launch party, která se má uskutečnit v Londýně dne 28.4.2018 a to přímo v srdci Lařina sídla. Šetrně přejíždím prsty po skvostné pozvánce a nemůžu uvěřit, že se této události opravdu zúčastním.
Upřímně, vůbec by mě nenapadlo, že můj první článek bude zrovna v magazínu týkajícího se Tomb Raideru. Vlastně jsem netušila, že bych někdy opravdu nějaký článek napsala. Velmi si toho vážím, protože psaní - čehokoliv - je má obrovská vášeň. Ale zpět k tomu, co vás velmi zajímá. Composer Buffet Reception – The Tomb Raider Suite.
Psaní pocitů je mé nejoblíbenější, zajímavý stav, kdy se zamýšlíte nad svým nitrem a zkoumáte veškeré malichernosti, které s vámi bojují. V Londýně jsem byla nyní už dvakrát, ale poprvé jsem neměla šanci Hatfield House navštívit, a proto jsem byla plná očekávání. Písková cesta nebyla až tak dlouhá, ale každým krokem hltám kousek přibližujícího se nadšení, které má každou chvilku vybafnout ze své hrobky a pokusit se mě zabít. Park, kterým se určitě proháněla Angelina Jolie při natáčení filmu je obyčejný, a přesto dost výjimečný. Jakmile jsem spatřila Hatfield House ve své plné kráse, jako bych se ocitla ve hře Tomb Raider a šla navštívit Laru Croft. A já opravdu šla.
Hned u vchodu na nás čekal Winston. Neuvěřitelný Winston se svými trhanými pohyby a zvuky, které ve mně probouzí pocit radosti, pohlazení po srdíčku. Odložím kabát, popadnu sklenku vína a ztratím se v útrobách Croft Manoru.
Nepopsatelný dojem prvního nádechu atmosféry. Okouzlující prostor s malým pódiem, stoly a především plakáty Lary Croft shromažďující se kolem mě. Malá holka uvnitř dechberoucího zážitku. V půl sedmé událost zahájil orchestr a místnost zahltil hlavním soundtrackem prvního dílu Tomb Raidera z roku 1996. Ohňostroj hudby vyplnil každičký moment, děvčata hrála bez chyb a já jsem vnímala linii atmosféry a snažila si ji vychutnat. Orchestr dohrál a se svým přítelem – moc si vážím, že se mnou výlet absolvoval – jdu prozkoumat útroby úchvatného paláce. Za dřevěnými dveřmi se nahází schodiště, které se táhne k záhadné místnosti. Podlahu zaplňuje červený koberec, u zdi se pyšní půvabná dřevěná skříň s výřezy a židle připomínající královský trůn. Z okna září Hatfield House se zahradou, kterou zdobí živý plot, cesty a fontána.
V hlavní hale se na plátně promítá mini film s Alison Carroll v roli Lary Croft. Nechyběl ani Winston se svým táckem a pronásledováním archeoložky. Video bylo úsměvné a mnoho hlasivek se třepetalo v harmonii radosti. Poté organizátor přivítal hvězdy večera. Otevřeli se dveře a světla osvítila Nathana McCree a Laru Croft - Alison Carroll v černých dlouhých šatech s rozparkem mezi kterými vykukují dvě pětačtyřicítky. Prochází uličkou mezi hosty – a mnou – až k malému podiu. Nathan McCree nás pozdravil a vybídl, abychom nezapomněli jíst a především pít. Než začali číšníci nabízet saláty, polévky a poháry s jahodami, Alison Carroll byla zahlcena fotoaparáty. Focení s Larou Croft by si přeci nikdo nenechal ujít. V okamžik kdy jsem své bříško plnila dobrotami, doufala jsem, že se mezi číšníky ocitne Winston. Ten se ale záhadě vypařil. Následovalo rozdávání čísel na loterii, kdy patnáct výherců čekala limitovaná zlatá edice – deska nahraného orchestru. Než proběhlo vyhlášení, halou se rozezněly soundtracky z druhé a třetího dílu v doprovodu obrázků a videí z her. Po slosování – nevyhrála jsem, na loterie mám vždy smůlu – Nathan McCree uvítal Shelley Blond, která nás přivítala ve svém domě. Další hvězda večera a spolu s ní nastává zničující chvíle. Jedenáct hodin a my musíme odejít, protože náš hotel je daleko a chtěli bychom stihnout spoj. Loučení s tak příjemným prostředím a lidmi je opravdu těžké. Při odchodu ještě zastihneme Nathana McCree, který je plný radosti a seznamuje nás se svou ženou, protože je z České republiky jako my. Jakmile jsme už opravdu na odchodu a bereme si kabát, dostáváme krabici The Tomb Raider Suite, ve které je skryto překvapení. Opouštím Hatfield House a kouzelné místo se vzdaluje každým momentem.
Sedím na posteli – v Praze – a prohlížím si fotografie a podpisy, které jsem nasbírala. Zjišťuji, že jsem nějakým způsobem nezastihla Shelley Blond a Meagan Marie. Shelley se někam ztratila a Meagan jsem ani nezahlédla. Akce tvořila moc činů, dojmů a já nestihla pořádně nic sledovat, vlastně si ani uvědomit, že tam jsem. Zorientovat se mezi něčím úžasným a uvědomit si, co mám vnímat jako první. Proto ty zmatky. Pokaždé, kdy zjistím, že z nějaké výjimečné události nemám dostatek fotografií a v tomto případě podpisů, začnu vyvádět. Pak ale přijde ta lepší část, kdy si uvědomím, že ty pravé vzpomínky a okamžiky nám zůstávají především v paměti. Byla jsem v Hatfield Housu na akci, která byla plná Lary Croft a Tomb Raideru. Plný sál lidí, kteří jsou strůjcem něčeho tak úžasného. Pocity a vzpomínky zůstávají vždy v srdci, ne na papíře a pokud někdo litujete, že jste se Composer Buffet Reception – The Tomb Raider Suite nezúčastnili, nelitujte toho. Byli jste třeba na jiných událostech, na kterých jsem zase nebyla já…